"Já jsem tvé stáří...
Jsem mladá. Je mi třicet a něco, pár věcí už jsem zažila a viděla, ale většinu mám stále před sebou. Přitom už jsem začala stárnout...
Vy taky? A taky si to uvědomujete? Anebo tomu pořád nevěříte? Či se vám podařilo to nevnímat? Je pravda, že to stárnutí dávám do uvozovek a uvádím, že jsem si jej uvědomila, když začaly "stárnout" mé děti, ale taky musím říct, že jsem si toho všimla i u svých kamarádů a přátel, a že to tudíž asi bude nezvratné.
No, jo, pomyslíte si, to ona, káča, objevila ameriku! A teď nám to tady musí napsat, abychom všichni věděli, že dýchá a vnímá a myslí!
A umí číst a psát, nezapomeňte :o)
Ne ne, nebojte, žádné vypisování duše... Normální kázání to bude!!! Nebo...?
Proč mám ze stáří strach už teď? Nebo proč na něj vůbec myslím? Vždyť to je jen vyšší věk a sladké i hořké zkušenosti, tak mě to snad nepoloží! No jo, ale co když mi nebude sloužit zdraví, co když to bude bolet? A co když to naopak nebudu ani vědět, že to bolí, protože mi hlava nebude sloužit? Anebo se nenajde nikdo, kdo by se mnou chtěl trávit svůj čas a já zůstanu sama? Opuštěná v přelidněném světě...
Ne, to nebude to, co mi nahání hrůzu už teď. Teď se bojím spíš toho, že mi život uběhne mezi prsty. Že ho neudržím tak, jak bych si to představovala. Že nevykonám to, co bych chtěla, nevyzkouším to, na co bych se cítila, že nebudu mít odvahu znovu a znovu začínat něco nového. Že nedokážu dobře vychovat další generaci, že se to prostě kolem mě mihne. Ale hlavně, že svým vlastním dětem nedokážu vštípit smysl pro povinnost a touhu po spravedlnosti, která by je logicky přivedla také k péči o staré a nemocné lidi, jakými bezesporu jednou všichni budeme. Pokud příroda nerozhodne dřív.
Tak furt přemýšlím, co dělat a jak toho dosáhnout. A vždycky mě napadne to samé - říkávala to samozřejmě už moje babička - že slova povzbuzují, ale příklady táhnou. Je báječné, že dětem můžeme dopřát vše, co moderní doba nabízí, a také vyžaduje. Že se jim můžeme dostatečně věnovat, rozvíjet je, vzdělávat, i jim dávat dosyta lásky a volnosti. Dobrá školka a škola, bohatý výběr kroužků, aktivit, dostupnost technologií, dobré jídlo i bydlo, při troše štěstí i spokojení a pohodoví rodiče a prarodiče. Dostatek kamarádů a dostatek peněz, dobrá práce. Všechno jde ruku v ruce, takže je právě důležitá ta výchova, aby si to dětičky uměly přebrat. Ovšem dost rozumu musíme mít právě především my rodiče, abychom to kočírovali po dobré cestě.
No a jsme u toho. Mám dost rozumu na dobré vychování dětí tak, aby se mnou byly rády i v mém stáří?
Chci věřit, že jo. Ale zároveň pochybuji.
Jak mám totiž předejít výchovným chybám a omylům, které se mi jako bumerang budou vracet AŽ za třicet let? Je těžké, přijít na to, proč se některé dcery a synové, vnuci, neteře a synovci, chovají ke svým o generaci starším příbuzným, jakoby je nikdo nikdy nevychovával. Copak k nim ta maminka po nocích nevstávala, aby je nakojila, přebalila, ukonejšila? Nikdy nebyli s tatínkem na fotbálku, v muzeu nebo na výpravě? A teta jim nikdy nepřinesla koláče nebo oplatky, když přijela na návštěvu? A ta motokára od strejdy je taky zapomenutá. Dávno, že jo. Vždyť je to třicet nebo víc let.
Jo, mně je TŘICET. A uteklo to jako voda, je to krátký čas v porovnání s "věčností". A na dětství ráda vzpomínám a snažím se nezapomenout a vážit si všeho, co mi kdo v životě dal. Dárků, rad i lásky. A taky se už připravuji, že přijde doba a budu muset začít "oplácet". Už jsem to párkrát zkusila, to když se děda roznemohl, anebo teta zůstala sama. Není to jednoduché, je to i protivné a srdcervoucí, těžké a svazující. Odměnou je jen pocit dobroty a vděčnosti a potřebnosti, ale stejně to stojí za to. I moje děti bývají protivné, občas lezou na nervy jak pořád dokola chtějí ty samé pohádky a ta samá jídla, jak kolem sebe pořád trousí drobky a odmlouvají, jak mě v noci budí, když je trápí zlý sen nebo nemoc, jak mě nechtějí nechat odejít, protože se bojí, že zůstanou samy... Ale všechno pro ně udělám, všechno jim dokola vysvětluji, stále se snažím s nimi BÝT, protože je miluji.
Naši rodiče a další starší příbuzní byli asi stejní jako já. A i když dělali chyby, nejspíš nás pořád milovali a vždycky je to taky něco stálo. A možná je napadaly podobné myšlenky jako teď mě a mé vrstevníky. Tak snad je opravdu nejlepší, že mi šli příkladem. Starali se co nejlépe o své babičky a dědečky. Já teď budu doufat, že dokážu být svým dětem dobrým příkladem, a ony se pak jednou podívají na svět mýma očima. To už budu stará a nemohoucí, to už nic neovlivním...
Nadpis je použit z textu písně, autor Michal Horáček, hudba Petr Hapka.
Barbora Tomšů
Práce ženy
Wow! Řekla jsem si ráno po přečtení magazínu z pondělních novin. Tak prý vznikl nový portál, který by mohl pomoci ženám hledat práci, a to i na zkrácený úvazek. Tak rychle, rychle! Nastartovat komp a hledat. Hledat!
Barbora Tomšů
Enom tak
Tož, moji milí, dlúho zme si nepočetli (skoro)valašsky! Tož né že by Valaši až tolik čítávali, ale dyž si nemožeme povykládat z oko v oko, toš si to napišme a počtěme.
Barbora Tomšů
Dejte dětem palačinky!
Koukám, že než jsem se rozhoupala toto palčivé téma palačinek zpracovat, už se o tom na idnes píše :o) Článek o americké učitelce, mamince dvou dětí, mě pobavil. Ta paní vymyslela vzorec na přípravu dokonalých palačinek! A co víc - zveřejnila to a teď je toho plný gurmánský svět!
Barbora Tomšů
Je to jak na houpačce
Politiku, ekonomiku ani sociální problémy v tomto článku nehledejte. Nenajdete. Každý toho máme dost, netřeba o tom psát, ani to neumím.
Barbora Tomšů
Jak optimista prozřel aneb Jak já bych si to chtěla užít!
Sama tento příspěvek považuji za poněkud nudnou a příliš osobní úvahu bez rozuzlení, ale asi se v tom najde i někdo z vás...
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Nizozemec si na zahradě postavil hrad, jeho interiér láká turisty z celého světa
Šestasedmdesátiletý Nizozemec Gerry Halman si na své zahradě postavil pětipatrový hrad. V...
Poštovní známka po bagetě i voní. Francie uctila symbol gastronomie
Francouzská pošta představila novou známku s obrázkem bagety převázané stužkou v barvách trikolory....
Řekni, kde ti muži z Gazy jsou. Otazníky ohledně obětí: násobně více dětí a žen
Premium V Gaze je problém, na který upozorňovala už Marlene Dietrichová. Teď si s ní notují demografové a...
Češi umějí vyrobit řadu vojenských dronů. Ale armáda o ně nestojí
Premium Letecká výroba byla v České republice vždy na špičkové úrovni. Menší dopravní letouny, ultralighty,...
RD 7+1 a pozemek 2182 m2, Radkovice u Příchovic, okres Plzeň-jih
Radkovice, okres Plzeň-Jih
4 900 000 Kč
- Počet článků 16
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1763x
Překročila jsem čtyřicítku, mám tři děti s jedním manželem, pracuji na půl úvazku absolutně mimo svůj původní obor a baví mě to.
Obdivuji Baťovce; skláním se před lidmi, kteří už našli svou cestu a jdou po ní aniž by omezovali své blízké; jsem moc ráda, že žiju v této zemi, ale také se ráda podívám za její hranice. Je to poučné a obohacující.